THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„V01D“ není klasické album, jedná se spíše o netradičně pojaté Best Of. THE AMENTA vybrali svoje nejlepší skladby, kompletně je znovu nahráli, přidali dvě nové a celou kolekci vydali jako novinku před letošním evropským turné. Při této příležitosti se však hodí na kapelu upozornit a všem, kteří jsou přesvědčeni o tom, že ten pravý tmetalový industrial hrají FEAR FACTORY, album doporučit k poslechu.
V propagačních materiálech Australanů najdete pojmy death/black/experimental/industrial, což je kombinace, která neslibuje nic melodického ani optimistického, a přesně tak to i ve skutečnosti je. Úvodní, titulní kus se snaží být ještě v rámci možností mírný a jakous takous melodiku má, ale následující střelby „Erebus“, „Junky“, „Spine“ či „Vermin“ již útočí na sluchové ústrojí s bezcitnou agresivitou. Kytary připomínají skřípění strojů, bicí nastartovaný generátor a dojem futuristické apokalypsy vkusně dotvářejí elektronické proluky, které hudbu sice zpřehledňují, nikoli však zpříjemňují.
Některé kousky („Ache“, „Null“, „None“) jsou dokonce zcela prosty klasických nástrojů a deska tak může zabodovat nejen u otrlých metalistů, ale i u pravověrných „elektrikářů“. THE AMENTA charakterizuje strojová chladnokrevnost, tvrdost a místy až schizofrenická odcizenost, což vypadá na první poslech celkem zajímavě, ale jedním dechem je třeba dodat, že Australané jsou stále ještě na začátku cesty. Některé skladby mají grády, jiným ale k dokonalosti ještě kus zbývá. Jako klíčové se jeví správné nastavení poměru živého a neživého, tvrdosti a muzikálnosti, a pokud se jim toto bude nadále dařit alespoň tak, jako ve skladbách „Spine“ nebo „Vermin“, mají moji přízeň zajištěnou.
PS: Celé „V01D“ včetně bookletu je volně ke stažení na oficiálním webu THE AMENTA.
6,5 / 10
Neohromí, neurazí, naživo celkom pobaví. 5 - 6 vypočutí pred koncertom a "delete".
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.